— Вячеслав, где продолжат карьеру Рыбалка и Калитвинцев? Ведь в конце декабря срок их аренды заканчивается...
— Их соглашения со «Слованом» действительны до 30 декабря. На сегодня переговоры с киевским «Динамо» не начались. Но очень скоро, в течение недели, они состоятся. «Слован» готов будет сделать «Динамо» свое предложение, и я буду общаться с Игорем Суркисом.
— Рыбалку «Слован» хочет оставить. А вот, по словам спортивного директора клуба, аренду Калитвинцева продолжать не будут...
— Скажу так, один из сайтов опубликовал интервью Яна Нежмара, и все перекрутили. Всю эту ситуацию раскрутили журналисты. Что касается Калитвинцева, то естественно «Слован» хочет максимально сохранить свой состав в преддверии 1/16 Лиги Европы.
— У «Динамо» есть намерение вернуть игроков?
— Об этом речь не заходила. Был предварительный неофициальный разговор по поводу Калитвинцева, и киевское «Динамо» якобы не возражало, чтобы он остался в «Словане». Дальнейшие решения Игоря Суркиса мне неизвестны. Насчет Калитвинцева могу сказать только одно: этот футболист не продается, на него нет цены, и это позиция киевского «Динамо». Игорь Михайлович на него очень рассчитывает и возлагает большие надежды. Это очень талантливый футболист.
— Сергей Рыбалка получал предложения от других команд?
— Предложений было и есть достаточно. Не секрет, что минимум три команды в Чехии его хотят. Конечно же, эти команды будут сейчас пытаться выйти на контакт с руководством клуба. Пока что позиция президента «Динамо» относительно Сергея мне неясна.
— Что думаете насчет развития наших футболистов в «Словане»?
— Я считаю, что в «Динамо» Рыбалка пересидел. Надо отдать должное, что его вовремя оттуда забрали. В «Словане» парень получил шанс и раскрылся. Сейчас Сергей как футболист имеет немножко другой статус. Это не тот Рыбалка который никому не был известен, который провел за основной состав 2-3 игры. Рыбалка сейчас известен во всей Европе.
Станислав Романов
Jeden z našich fanoušků přeložil zajímavý rozhovor s hráčem, který významnou měrou přispěl k loňským úspěchům Slovanu...
Jirka Liška
TAJEMSTVÍ JE JEDINÉ – TADY HRÁČŮM VĚŘÍ Rok 2013 může třiadvacetiletý Sergej Rybalka jednoznačně označit jako úspěšný. Poté, co přešel na hostování do libereckého Slovanu – stal se hned jedním z lídrů kolektivu, vybojoval bronzové medaile v místní lize a skvěle se svým novým klubem vystupoval i na evropské scéně. Slovan se za výrazné Ukrajincovy pomoci probil do šestnáctifinále Evropské ligy a stal se spolu s kyjevským Dynamem, českým mistrem Viktorií a dalšími týmy plnoprávným účastníkem jarní části. Co je důležité, sám Rybalka může být spokojen se svým přínosem k úspěchům klubu : v roce 2013 vynikl s deseti góly v 45 zápasech Slovanu na domácí i evropské scéně, přičemž bojoval proti takovým týmům jako Udinese, FC Sevilla,Sparta ,Viktoria,Freiburg a Zurich. Teď se o jménu Rybalka hodně mluví – mluví se o zájmu ze strany špičkových českých klubů, mluví se i o zájmu z Bundesligy a Série A, možný je i návrat do Dynama, vždyť v Kyjevě dříve zařadili do sestavy hostujícího Ljulku a Makarenka. Sám Sergej chce hovořit jen o faktech a nespekulovat. Proto jsme v našem rozhovoru analyzovali rok 2013 nejlepšího ukrajinského legionáře a poprosili Rybalku o jeho české dojmy, abychom si do paměti vtiskli tuto úspěšnou sezónu. Sergeji, především, v jaké náladě jste odjížděl na dovolenou a jaká jsou vaše očekávání v roce 2014? Odpočinul jsem si pěkně, ale už se mi chce do práce, svátků už bylo dost. Loňský rok musím ocenit pozitivně-postoupili jsme do skupiny Evropské ligy, hráli jsme se silnými soupeři, předváděli jsme dobrý fotbal a dostali se do jarní části. Já osobně si budu pamatovat své góly Udine, Zurichu a Freiburgu. Byl to dobrý rok pro mě i pro Slovan.Jsem rád, že jsem tomuto týmu mohl v daném období pomoci. Pojďme se vrátit k tomu, jak to všechno před rokem začalo.Když vám nabídli hostování v Čechách,váhal jste dlouho..? Přece jen to byla ve vašem životě velká změna. Bylo to pro mě zajímavé,v Dynamu jsem neměl moc herní praxe a už jsem ve věku, kdy potřebuju sám hrát a ne se dívat, jak hrají ostatní. Proto jsem návrh hned přijal,protože jsem měl před sebou jasný cíl – ukázat se na hřišti a hrát. Jak vás ve Slovanu přijali? Tam je parta úplně super! Takovou partu jsem ještě neviděl.Kluci jsou strašně přátelští, před zápasem jsou všichni spolu, po zápase- zase všichni spolu.Město je malé, všichni nám tam fandili. Navíc Slovan má šikovného trenéra, věnuje se každému hráči, na tréninzích jsme hodně pracovali s míčem, každý cítil, že je pro tým důležitý. Před vámi ve Slovanu hrálo několik Ukrajinců. Jak vzpomínají ve Slovanu na Ljulku,Butenina a Morozenina? Radil jste se s nimi před vaším příchodem a jaké byly jejich dojmy? Když jsem přijel Ukrajinci už v týmu nebyli. Ale volal jsem Ljulkovi, ptal jsem se co a jak, on mi výběr „posvětil“ a řekl, že kolektiv je tu výborný, že můžu bez obav jet. Slyšel jsem, že dokonce ani na české poměry nepatří Slovan k nejbohatším klubům.Dá se tedy srovnávat úroveň práce ve Slovanu a ostatních klubech, kde jste ve vaší kariéře působil.? S Dynamem bych pochopitelně Slovan nesrovnával-Slovan je zatím na začátku cesty,jsou tam mladí kluci a počítá se tu každá koruna. Ale příjemné je, že v klubu je pořádek, všechno je čisté a neděje se tu to, co se děje v mnoha ukrajinských klubech.Je zde cítit, že všichni dýchají jeden za druhého a samotná atmosféra v klubu umožňuje všem hrát fotbal. A jaká je tu jednota s fanoušky! Po zápase samozřejmě fotbalisti jdou k fanouškům, ti všichni dohromady tleskají, slaví vítězství. Tady by se mohly ukrajinské klubu učit. Česká fotbalová škola se od ukrajinské liší. Cítil jste to na tréninzích? Ve Slovanu dává trenér přednost práci s míčem. Kondici jsme nabírali samotnou hrou, nebyli jsme unavení, chtělo se nám trénovat a pracovat. Ve srovnání s velikým Kyjevem se vám nezdál život v Liberci nudný? Mně se líbilo,že je město malé-za minutu bylo možné dojet ke stadionu i do centra města.Od klubu jsem dostal služební Škodu, takže jsem neměl žádné problémy s dopravou. Jak rychle jste se seznámil s češtinou? Bez problémů rozumím všemu, co říkají. Česky mluvím,samozřejmě ne tak jako oni, ale na všechny otázky, které se týkají práce, můžu odpovědět bez problémů a to je nejdůležitější. Říkává se, že český fotbal je něco jako „klon“ německého. Po zápasech v této lize můžete tento stereotyp potvrdit nebo vyvrátit? Ano, určitě, přesně takhle hrají.Týmy jsou všechny hodně silové, hrají naplno s každým soupeřem. Navíc se všechny české týmy vyznačují vysokou úrovní disciplíny – týmovou i individuální.Jako příklad můžu uvést zápasy našeho Slovanu se silnou Sevillou a Freiburgem, i když nás soupeři pochopitelně převyšovali svou úrovní i zkušenostmi, ale díky kompaktní hře českého týmu neměli výrazně navrch. Ve vašem týmu není moc legionářů. Je to pro Slovan plus nebo mínus? Je možné, že i díky tomu se podařilo dosáhnout takové, podle vašich slov, jednoty kolektivu? Je těžké říct, díky čemu se podařilo dosáhnout takové přátelské atmosféry. Ale lidi jsou tam opravdu velmi příjemní. Když jsem přijel, hned první den mě pozvali na posezení a seznámení se s týmem. Každý si se mnou potřásl rukou,u společného stolu se všichni ptali: „co si dáš?“, „potřebuješ něco?“ Takové přijetí mě moc potěšilo. Zdá se mi, že v takové atmosféře by se každý, kdo přišel do Slovanu hned cítil součástí kolektivu a snažil se pro ten tým udělat všechno. Zdá se mi, že tohle je tajemství úspěchu: co nejrychleji pomoci člověku, cítit se součástí týmu nezávisle na tom, je-li Čech nebo cizinec. Jakou jste dostal přezdívku? Ryba. To je normální. Nehledě na to, že česká liga má nižší úroveň než ukrajinská, hráči odsud pravidelně odcházejí do západoevropských soutěží. Příklad z vašeho klubu – Gebre Selassie, který odešel do německého Werderu. Dá se vycítit, že vystoupení českých týmů jsou sledovány? Ano,jistě. Myslím, že velké plus je jejich evropský pas, který umožnuje hráče nepovažovat za legionáře v top ligách kontinentu. Taky mi říkali, že kdybych měl jiné občanství, už bych dávno hrál v Bundeslize. Samozřejmě nejpříjemnější vzpomínky roku máte na evropské poháry. Když Slovan v EL startoval – jaké byly cíle? Mohl jste si vůbec představit, že se váš tým probojuje do skupinové fáze a dokonce postoupí ze skupiny dál? Cíle byly dávány na každé kolo zvlášť – je to pochopitelné, vždyť tento tým nepovažuje evropské poháry za něco obvyklého a běžného. Poprvé jsme hráli se Skontem Riga, tehdy se říkalo, že jsme silnější a musíme určitě postoupit.Další byl Zurich, to se říkalo, že soupeř pořebuje postup, ale i my se přejeme jít dál a díky tomu musíme hrát na hraně svých možností. A tak to bylo každý zápas, dostali jsme se do skupiny, řekli jsme si „pojďme, jdeme do toho“ a s takovou náladou v týmu jsme přistupovali ke každému zápasu – ukázat, že fotbal hrát umíme. Největší zvuk, před postupem do skupiny, měl bezesporu váš soupeř – italské Udine. Ruku na srdce,předpokládal někdo, že český tým vyřadí účastníka Série A ? Žádný mindrák jsme neměli, možná je to českou mentalitou, pro Slovan bylo úplně jedno, proti komu hraje. Jistě, „účastník Série A“ zní hodně silně, ale popravdě, Zurich se mi dokonce líbil víc, protože Švýcaři dělali všechno strašně rychle a po nich jít na Udine bylo hrozné. Venku jsme museli hrát samozřejmě z obrany, ale doma už nás nikdo nepřevyšoval. V Terstu, kde jste hráli proti Udine, právě vaše přesná střela dostala Slovan do vedení. Přičemž ten gól byl úžasný, jak se vám podařilo nachytat italského brankáře na švestkách? Prostě se mi míč ocitl pod nohou, vymýšlet varianty pro další útočení nešlo, přihrát nebylo kam, tak jsem se rozhodl vystřelit na bránu, navíc když jsem viděl místo kam střílet. Rána se mi opravdu povedla, bylo příjemné se na takový gól podívat znovu. A když jsme přijeli zpátky do Čech a četli noviny, ukázalo se, že jsme z tří střel dali tři góly, tak z toho jsme měli opravdu radost. A soupeř střílel do tyčí, našeho brankáře často prověřoval, měli jsme i velké štěstí, ale naši hráči do jednoho ten tlak vydrželi. Který soupeř byl pro vás v Evropě nejtěžší? Jednoznačně Sevilla.Španělský fotbal mě velmi silně překvapil.Běžíš za hráčem, ale španělská škola je tak silná, že hráč v klidu stihne míč, otočí se a dá přihrávku. Ještě mě udivilo : týmy už se připravují vyjít na plochu a Sevillani ještě drží v rukách své děti, manželky hned vedle. Jejich přístup k zápasům je neopakovatelný. Jak v Evropě přijímají Slovan? Ukrajinské top kluby už si vynutili respekt, ale k libereckému týmu se zatím staví tzv. „bez smeknutí klobouku“ ? Zdá se mi, že Češi letos udělali pro získání respektu hodně. Nemluvím jenom o Slovanu, i Viktoria ve skupině LM hrála s daleko bohatším moskevským CSKA, skončila před ním a postoupila do EL, kde narazí na Šachtar. Vypadá to, že není všechno o penězích, hlavní je chtít. Viktoria skutečně narazí na Šachtar, ale fotbalový agent Zachovajlo poznamenal, že to zdaleka není ten nejlepší los. Proti Plzni jste hrál, můžete to z vlastní zkušenosti potvrdit? Ve Viktorii je hodně českých reprezentantů a tým není vůbec slabý. Samozřejmě Šachtar má rychlé Brazilce a je na vyšší úrovni, ale Viktoria proti CSKA předvedla dobře organizovaný fotbal a proto ji nelze podcenit.Když se podíváte na hru Viktorie, uvidíte, že tenhle tým hraje svůj fotbal a nikdy jen tak neodkopává míč.Obránci hrajou do šíře, rozehrávají míč, vepředu se rvou útočníci . Nehledě na úspěchy v Evropě, Slovan je v zimní pauze až šestý. Znamená to i nedostatek zkušeností hrát na více frontách? Hlavní příčina je, že u nás trénuje 14 lidí včetně brankářů a vydržet takové tempo není vůbec jednoduché. Stávalo se, že jsme přijeli z EL, sedli na autobus a bez tréninku jeli na ligový zápas a normálně hráli. Kdyby byl širší kádr, na konci podzimu bychom tak nezpomalili.I teď jsme jen tři body od třetího místa. Proto nechápu, když na Ukrajině, kde mají v kádru 20-25 rovnocených hráčů říkají, že jim došly síly. Co vás nejvíc v českém fotbale překvapilo? Řekněme novináři nebo rozhodčí? Co se týká rozhodčích – nestěžuji si.Pískali dobře a jestli udělali nějakou chybu, tak bez úmyslu nebo nikoli v prospěch nějakého týmu. Novináři opravdu překvapují – je běžné, že hráč o poločase dává komentáře. Všichni berou jako normální vysvětlovat proč se první poločas nepovedl a co je potřeba udělat po přestávce pro obrat v zápase. Navíc, jak už jsem říkal, mě udivilo, jak se v Čechách pracuje s fanoušky. Když jsem po prvním zápase odešel do šatny, vysvětlili mi, že tak to nejde, že u nich je nezbytné přijít k fanouškům. A skutečně, po zápase všichni hráči jdou k tribunám, a odtud není slyšet žádná zloba nebo náznaky agrese. To je moc příjemné. A jak přijal tisk a fanoušci konkrétně vás? Ze začátku jsem moc neznal jazyk a nečetl noviny, ale v klubu mě utvrzovali v tom, že ohlasy na mé působení jsou pozitivní. Co se týče fanoušků, mám za to že je potřeba se k nim chovat s respektem a pochopením. Přece není možné, jak to někdy bývá u nás, „My jsme fotbalisti, velké hvězdy a s váma se bavit nebudem“ . V Čechách naopak mohou fandové normálně přjít k hráčům, bavit se s nimi a všechno probíhá kulturně, bez jakékoli zloby ani z jedné strany. Už jste stačil vycítit, že Česko není až tolik fotbalová, jako spíš hokejová země? Jednou jsem zašel na hokej, ale přiznám se, že velký fanoušek tohoto sportu nejsem. Když k nám na Ukrajinu přijela česká delegace, její představitelé říkali, že u nich v novinách je zvykem dávat většinu stran zprávám o hokeji a něco málo zprávám o fotbalu. Pocítil jste, že tento druh sportu se těší většímu zájmu? To bych neřekl. Když jsme hráli EL, otevřeš noviny, 3-4 stránky o fotbale a hokej někde v rohu. V současné době vede ligu Sparta, které bodově utekla Viktorii i Slovanu. Je to spravedlivé? Můžu říct, že jsme neprohráli ani se Spartou ani s Plzní. Sparta má dobrý tým, o tom nemůže být řeči, její postavení v tabulce je spravedlivé, ale je možné, že jim pomohlo, že nehráli v evropských pohárech a mohli všechny síly nasměrovat na ligu. Váš tým není v lize ani zdaleka nejbohatší.Jaké argumenty používá Slovan, když k sobě zve nové hráče a při motivaci na zápasy? Ano, peníze jsou ve Slovanu menší než v naší lize, zato jsou prémie, které stimulují hráče dosahovat dobrých výsledků. Navíc kolektiv je mladý, kluci se musí posouvat dál, ukázat se, proto každý ze sebe vydává 100 %. Stýkal jste se v Čechách ještě s jinými Ukrajinci, kromě klubového kolegy Kalitvinceva? Volali jsme si s Dimou Jeremenkem. Půl roku byl v Bohemians, moc nehrál, ale má ještě půlrok – je to dobrý fotbalista a hrát by měl. Patří v návštěvnosti Slovan ke špičce ligy? Ale ne, spíš někam doprostřed. Na EL chodilo 10.000 – plný stadion, na ligu 4 – 5.000. Nejvíc fanoušků chodí na Spartu, je to lídr ligy, klub z hlavního města. Hodně lidí chodí i na Plzeň nebo Slávii. Viděl jste zápas Slavia – Sparta? Je to přece hlavní derby v zemi. Jen v televizi.Byl to dobrý zápas – hodně fanoušků, slušná úroveň hry. Je vidět, že toto derby má dávné kořeny a neodráží jen současné postavení týmů v tabulce. A jak vy osobně hodnotíte své účinkování? Je fakt, že během sezony jste začal plnit odlišné úkoly. Jde o to, během prvního půlroku byl v týmu ještě zkušený Štajner, proto jsem se víc vracel do obrany a předával míč Štajnerovi. Když odešel, začali jsme hrát na tři záložníky a podle pokynů trenéra jsem měl i víc možností se zapojovat do útoku. Mluvili jsme o atletickém pojetí českého fotbalu. Kdo je ve Slovanu v tomto nejvýraznější? Radoslav Kováč, který dříve hrál ve Spartaku a v anglické lize. Vždycky mi před zápasem říká : „Nech na hřišti srdce“. Říkal, že když hrál ve Spartaku nebo West Hamu, chtěli po něm jako po cizinci dvakrát víc. Je potřeba říci, že on sám má vysoké kvality bojovníka a na hřišti se rozhodně nešetří – vždycky vede tým. S kým se vám na hřišti nejlépe kombinuje? Tým je kompaktní, nebudu někoho vyzdvihovat. Nejvíc jsme si ale rozuměli s Kalitvincevem. S ním a s Pavelkou jsme nejsnáze našli společnou řeč. Všechny uchvátil gól vašeho spoluhráče Šurala do brány Estorilu – střelou přes hlavu po vašem centru z rohu. Stává se něco podobného ve Slovanu často? No, v evropských pohárech jsme venku většinou hráli druhé housle. Nahrazovali jsme to aktivním využíváním standartních situací, zodpovědnou hrou a na zakládání útočných akcí se podílel celý tým. Teď jsou na Ukrajině všichni udivení tím, že vy a Ljulka jste tak rychle nastartovali kariéru ve Slovanu. V čem je to tajemství – věnují tam hráčům zvláštní pozornost nebo je tréninkový program tak specifický? Tady se prostě hráčům věří. Nestane se, že se něco nepodaří a „ Sbohem, do rezervy a napořád“ . Tady má smysl na sobě pracovat, protože cítíš důvěru – u trenéra i u kolektivu. Na Ukrajině jsme se dočetli, že nebude prodlouženo hostování Kalitvincevovi. Bylo to překvapení, vždyť byl stabilním členem základního kádru, dal i několik gólů – i v evropských pohárech. Pravděpodobně to bude špatným překladem. Pokud já vím Slovan se Vlada nechtěl zbavit. Prostě je to tak, že my jsme tady na hostování a jak se domluví kluby, tak to bude. Můžu říci, že Kalitvincev je platný hráč. Hrálo se nám spolu dobře. S Vladem jste nějakou dobu byl v sestavě Dynama, ale jen jednou jste si zahráli v základu v domácím poháru proti týmu z druhé ligy a to ještě na postech krajních obránců. Není vám líto, že v kyjevském klubu vaše situace vypadá takhle? Čas přece běží... Máte pravdu, čas běží. Proto jsem i odešel na hostování. V Kyjevě to pro mě bylo těžké, vždyť i za stavu 4 : 0 jsem třeba nemohl počítat se střídáním v můj prospěch, přitom na hřiště šli cizinci, kteří by už z týmu měli odejít. To znamená – Dynamu chyběl jeho Kováč, který by vysvětlil cizincům jak je třeba hrát v cizině? Ano, tak se to dá říct. Na každý pád – Kováčova slova mi velmi utkvěla v paměti. Jednal jste s Blochinem nebo Surkisem? S Olegem Michajlovičem jsem nemluvil, Igor Michajlovič mě pozval na rozhovor, ale zatím nevím, kde budu na jaře hrát. Znamená to, že na jaře nemusíte být v sestavě Slovanu? Slovan chce prodloužit hostování, ale není všechno dořešeno. Nebude vás to štvát, zejména kvůli evropským pohárům? To ukáže čas. Já jsem rád, že jsem mohl něco udělat pro tým, pomoci mu k postupu do jarní části. Zatím budu trénovat sám a jak to bude dál – se uvidí. Budu vybírat z nabídek, které dostanu. Jak vidíte los Slovanu? AZ je v pohodě. Věřím, že Slovan s nimi bude hrát vyrovnaně, v EL Slovan už ukázal, že vyrovnaně může hrát s každým Je jasné, že fotbalista nemá tolik času, aby se seznámil s kulturou země. Jaké máte dojmy z toho Česka, které jste stihl poznat?. Výborné! Není tu žádný falešný patos, všechno jede a funguje. Je hodně příjemné žít v takové zemi. Rozumí se, že když mluvíme o Čechách – nejde se nezeptat na pivo. Po zápase jsme měli povolenou třetinku dobrého místního piva. Ale moje hobby to není. Co rádi Češi jedí? Knedlíky a kachnu. Chléb, knedlíky, omáčka, kachna – je to moc dobré. Jestli se přece jen budete loučit s Českem, co vám bude nejvíc chybět? Už teď se mi po těch klukách stýská – málokterá parta se může pochlubit takovou soudržností. Na vánoce mi všichni popřáli, dali dárky. Pořád to všechno mám před očima... Krásné vzpomínky. Každý tým má své tradice. Například v Chelsea nováček musí zazpívat. Tady je něco podobného. Co jste zpíval? Píseň kapely Ruky vvěrch. Náhodou – na jejich koncertě v Kyjevě jste nedávno s jinými Dynamovcemi nebyl? Ne, ale dřív jsem párkrát byl. A v Čechách jste na něčem zajímavém byl? V šatně jsme poslouchali české písničky, bylo hodně takových , že se hned chtělo taky zpívat. Chci využít této příležitosti a pozdravit všechny ve Slovanu – a jestli se mi na jaře nepodaří hrát za tenhle tým tak klukům přeju přejít přes Alkmaar a ještě dál a dávat fanouškům svou hrou radost.
учетная запись этого пользователя была удалена
учетная запись этого пользователя была удалена
учетная запись этого пользователя была удалена
Цуриков, Сидорчук, Макаренко- чем хуже Калитвнинцев?
учетная запись этого пользователя была удалена
учетная запись этого пользователя была удалена
учетная запись этого пользователя была удалена
учетная запись этого пользователя была удалена
учетная запись этого пользователя была удалена
учетная запись этого пользователя была удалена